Rok života
1 rok. 365 dní. 8 760 hodin. 525 600 minut. 31 536 000 vteřin. Je to dlouhá nebo krátká doba? Co se během ní stihne udělat, co se změní, co se nepovede? Napadá mě spousta dalších otázek, které by se sem hodily a na které nedovedu odpovědět. Zatím. A pak je tu jeden šílený nápad. Zapojit se do projektu 365. Každý den, po celý rok, cvaknout jednu fotku a nahrát ji do galerie na stránky.
Nevím, jestli to vydržím, nevím, jestli mě to bude celou tu dobu bavit a především, jestli to bude bavit moje okolí. Už teď sice s milovanou zrcadlovkou prakticky spávám v jedné posteli, ale sem tam si dám pauzu, ať už dobrovolně nebo ne.
Pořád si říkám, že když to bude příliš náročné, prostě to po čase ukončím a zkusím si méně časově nákladný Week of life - týden života. Ráda si nechávám otevřená zadní vrátka a ještě raději mám plány B. Jsou mou jistotou, že když se něco podělá, půjde to nějak vyřešit. Vždycky.
Den 1 - Malý beránek
S projektem 365 jsem začala 1. září 2011, první školní den, jak milé... Nicméně úvodní fotka se školní tématice vyhnula, jak jen to bylo možné. Znáte Malého prince od Exupéryho? Možná bych taky chtěla poprosit, aby mi někdo nakreslil beránka. Ne moc velkého, stačil by maličký. Společně bychom si pak hráli a tvářili se, že nás vůbec žádná maturita (nesnáším to slovo) tento rok nečeká.
Den 2 - Líza
Druhého září. Pátek. Jedeme podle normálního rozvrhu, letní prázdniny jsou definitivně v háji a další v nedohlednu. Popravdě jsem se do školy vlastně těšila... a to, že nejsem normální, vím dávno. Přesto si občas přeju být jako naše kočka Líza, jen tak si pobíhá po venku, dělá si, co se jí zlíbí a ví, že jídlo bude mít vždycky přichystané. Život bez starostí, i když, co já vím o kočičích problémech?
Den 3 - Ocún jesenní
Užívám si zasloužené volno a kochám se krásou babího léta. Rozkvetly ocúny a s nimi se pomalu blíží podzim. Zvolna přivykám myšlence, že začala škola... teď máme ale víkend, tudíž na ni nemusím myslet. Pondělí je přece daleko.
Den 4 - Povinná četba
Oficiálně beru na vědomí, že začal školní rok - pozdě, ale přece. Oprášila jsem učebnice, vyhrabala sešity a archivovala ty, které už letos k veškeré mé lítosti neotevřu - fyziku, chemii a biologii. Jó, to je tak, když jsou humanitní předměty o tolik důležitější než ty přírodovědné. A to i na všeobecném gymnáziu. Díkybohu aspoň za ty semináře.
Den 5 - Raindrops
Všechno nasvědčuje tomu, že pondělí se rozhodlo bojovat proti své vrozené neoblíbenosti a jako hlavní zbraň použilo bezvadný rozvrh - za to zaslouží pochvalu. Ale dál, dostala jsem paličku (a ne tu na maso). Zaplatila jsem veledůležitý poplatek. Trochu jsem zmokla. Na fotce najdete pohled ven z čekárny (té na lepší časy) - žlutej flek je kontejner na plasty, oranžovej nová střecha.
Den 6 - Moje máma
Když nad tím tak přemýšlím, dnešek byl natolik špatným dnem, že se snad nehodí ho ani komentovat. Hlavní ale je, že se mám pokaždé o koho opřít - i když všichni odejdou, máma se mnou vždycky zůstane.
Den 7 - Paradox?
Zajímavé překvapení před školou... výstava na panelech. A ještě taková, co se jen tak nevidí, nebo spíš ani vidět nechce. Petiční výstava proti zákonu, který u nás legalizuje potrat. Pominu-li fakt, že některé záběry byly doopravdy nechutné, ten, kdo panely umisťoval, byl buď pořádný šprýmař, nebo to celé myslel naprosto vážně. Ať už to či ono, tahle zarážející akce dala vzniknout dnešní fotce.
Den 8 - Jako zabít ptáčka
Ne, nemám žádnou psychickou poruchu ani se neutápím v depresích. Prostě se mi tu teď sešly dva tématicky blízké snímky za sebou. A navíc, už Marie Curie-Sklodowska řekla, že ničeho na světě se nemusíme bát, jen to pochopit. Smrt je součást každého života. Za nalezené zátiší pomyslně děkuji neohrožené lovkyni, Sesince.
Den 9 - Dotek podzimu
Ještě je léto, i když to tak místy moc nevypadá. Nic to ale nemění na faktu, že moje vzdělávání v místním ústavu vesele pokračuje dál (až na občasné výpadky nejen elektrického proudu). Po opravdu náročném dni a v podstatě celém týdnu jsem si zasloužila odpočinek. No, a kde se dá lépe relaxovat než na hřbetě milovaného koně? Odtud se také nejlépe pozoruje měnící se příroda...
Den 10 - Veterán
Sobotní dopoledne jsem strávila na 11. ročníku Přehlídky elegance historických vozidel v Tišnově. Přestože nejsem bůhví jaký nadšenec do starých aut a motorek, tuhle akci mám ráda. Před dvěma roky se mi líbila malinko více, ale to podstatné si uchovala dodnes. Mnohem raději než vystavované kousky sleduji lidi kolem nich. Pán na dnešní fotce měl v očích něco, co mě naprosto fascinovalo. Ne v autech, ale v něm jsem uviděla obrovský kus historie, nesmazatelně zapsaný v jeho duši.
P.S. Veškeré popisy teď najdete pokaždé přímo pod fotkou z daného dne. Říkám si, proč dělat z jednoduchých věcí složité... aha, už vím, je to přece větší sranda. :-)
Ilka Řehoříková