Elegance historických vozidel

Jednou do roka, pokaždé druhou sobotu v září, ovládnou tišnovské náměstí (a nejen to) majitelé a příznivci historických automobilů, motocyklů, velocipedů a všelijakých dalších přibližovadel. Já sama tuhle akci prožívám většinou hlavně po fotografické stránce, protože bývá opravdu co fotit. Lidé v dobovém oblečení, jejich nablýskaní miláčci na čtyřech či dvou kolech a návštěvníci obdivující obojí.

Oči i uši mám otevřené, vnímám, pozoruji. Viděla bych víc, kdyby se kolem nehromadil kouř z výfuků. Slyšela bych, co si říkají támhle ti dva pánové nad Tatrovkou, kdyby přímo vedle mě někdo nestartoval, lépe řečeno, zoufale se o to nepokoušel. Nemusela bych se dusit, kdyby koncentrace zplodin občas nepřekračovala dýchatelnou hranici. Jenže, potom by to už nebylo ono, přišla bych o tu pravou atmosféru.

Pro někoho je to jenom auto. Ujišťuji Vás, že pro žádného vlastníka veterána z přehlídky není. Vozítka mají pečlivě udržovaná, nablýskaná a podle pohledů, útržků vět a celkového chování "jejich lidí" soudím, že jsou v mnoha případech regulérními členy rodiny. A já to chápu, vždyť na tom nejsem o nic líp ve vztahu ke svému fotoaparátu.

Pod kapotami tady dřímají kousky historie. Nejsem natolik zběhlá v problematice veteránů, abych mohla ty střípky z dějin patřičně ocenit, a tak raději sleduji lidský element. Nejzajímavější jsou jednoznačně reakce a výrazy těch se starším datem narození. Když se ve vrásčitém obličeji objeví úsměv a pohled dotyčného najednou směřuje kamsi mimo, do mládí, do doby, kdy veteráni ještě nebyly veterány, ale výkřiky technického pokroku, nostalgii bych snad mohla ve vzduchu i nahmatat. Celé je to zážitek a já jsem za něj vděčná.

Ilka Řehoříková